NORMÁLNÍ

Už se vám také stalo, že v souvislosti s českým porodnictvím vám vytanula otázka: je to normální?



Je normální, že ženy se začínají cítit při porodu bezpečněji doma bez porodníků?


Že situace je tak vyostřená a o ženských porodech rozhodují muži, tlačí je do akcí, které by samy přirozeně "žensky" neudělaly?


Že byla porodním asistentkám odebrána jejich kvalifikační práva na pomoc a podporu ženy rodící doma?


Že odborní pracovníci z oboru porodnictví nenaslouchají ženám těhotným a rodícím, porodním asistentkám, nerespektují jejich potřeby a vše vypadá jak hon na čarodějnice?



Co je tedy v dnešní společnosti porod normální? Cituji dle WHO:

"Normální porod definujeme jako: spontánně vyvolaný, s nízkým rizikem na počátku porodu, které je neměnné během celé I. i II. doby porodní. Dítě se narodí spontánně v pozici hlavou napřed,v období mezi ukončeným 37. a 42. týdnem těhotenství. Po porodu jsou matka i dítě v dobrém stavu. Vzhledem k tomu, že I. a II. doba porodní má normální průběh i u mnoha žen s vysokým rizikem,

poskytujeme v této příručce několik doporučení, které se vztahují na péči o tyto ženy."



Přičemž cílem péče je zajistit dobré zdraví matky a dítěte s minimální možnou mírou intervence, jež je indikovaná pro bezpečí matky a dítěte. Tento přístup nutně vede k závěru, že: Při normálním

porodu by pro intervenci (neboli zásah) do přirozeného průběhu měl existovat opodstatněný důvod.




Jsem žena. Jako každá žena mám intuici a mateřský instinkt. Normální, přirozené pro mě je, když jsem:


respektována, vnímána, chápána, uznána, milována a podporována.



V rámci blízkého kruhu, tedy mé sociální bubliny se toto všechno děje. V rámci poskytovatele těhotenské, porodní a poporodní péče nikoli. Při obou těhotenstvích na mě byl kladen nátlak ze strany mužů odborníků, kteří se chovali tak, že ví lépe než já, jak porodit. Jako by znali mé tělo, mysl i duši lépe než já!? Je to normální tedy přirozené? Co myslíte? Kde je péče a podpora, na kterou mám právo, protože platím daně? Přála bych si rodit v porodním domě, anebo doma. Ani jedno ale v České republice není možné, na koho se tedy obrátit?


Upřímně. Obracet se na systém nemá smysl. Jen bych tím sytila právě ten nesmyslný boj a ještě musela splácet řekněme platbu za tyto činy. Upřímně. Obrátit se mohu jen na vesmírný řád a svá přání. Ta přání musí být čistá jako křišťál a nesmí obsahovat ani stopy tohoto výše uvedeného nesmyslného souboje. Ano. Nesmyslného. Každá duše má právo porodit jak chce, kde chce, s kým chce. Je to prosté právo na život. Zodpovědnost za svůj život a život svého dítěte mám já, ne stát, ne porodník. Já cítím, vím, určuji, co je pro mě a mé dítě nejlepší.


Teď, jak to udělat? Všechny ty boje mě iritují. Jak být prost myšlenek o jiných, když se chovají jako kokoti? Zdálo by se, že je to nemožné. Mám však možnost pustit to. Nechat to normálně, přirozeně být a zaměřit svou pozornost právě na to, co si ze srdce přeji. Chci -li porodit doma, zaměřím svou pozornost tímto směrem. Jako pes, který aportuje. Prostě sleduje a nosí míč. Nic jiného. Nic jiného pro mě znamená, že složím zbraně. Ono to přijde samo. Můj záměr je jasný. Pakliže je můj záměr i čistý a opravdu můj, přijde to, protože tomu jdu naproti a setkáme se. Vesmír je šprýmař. Nezáleží mu na tom, zda je něco dobré, nebo špatné. Prostě nám posílá to, čemu věnujeme energii, sílu, myšlenky...


Jsme mocní a můžeme tvořit svůj osud. Neříkám, že to znamená, že se budeme cítí jen "skvěle". Ne. To bychom nepochopili, že svět je dobrý. Že vše je tu pro nás...stejně tak jsou tu i těžší zkušenosti, pláč, smutek... Třeba jsme jen zkoušeni, zda to či ono opravdu ze srdce chceme a tak je nám někdy hůř. Díky tomu hůř pak zase chápeme, co je líp...


Vybrala jsem si laskavost, protože je to pro mě normální a přirozené být laskavý. Pořád. Ke svému muži, svým dětem, rodině, ostatním lidem, ke světu...Někteří si myslí, že to znamená dovolit vše. Není tomu tak. Je to respekt sebe a tak i ostatních. Pochopení pokory, soucit. Není to snadné. Je to přirozené, jako porod. Někdy je to tlak, který musím přijmout, procítit a pustit. Stejně tak, jako rodící se dítě. Musím přijmout, cítit, pustit...A dýchat. Někdy je potřeba jen dýchat, abych se sama sobě neztratila a mohla přijímat, cítit a chápat...


Život je přirozený jako porod.
























Zdroj:
http://www.aperio.cz/247/who-pece-v-prubehu-normalniho-porodu-prakticka-prirucka