„To je vedro. Asi si vezmu plavky." řeknu si nahlas a zabořím motyčku do hlíny.
„Tyjo, to je sucho. Se na to můžu..." hodím motyčku do kýble a jdu se
převléct do plavek. Namažu se opalovacím krémem a vezmu si deku. Rozložím ji na dvoře.
Vracím se pro sluneční brýle a pro knihu. Ještě se napiju vody. Ulehám na deku. Ponořím svou pozornost do knihy a svět okolo pro mne přestává existovat. Nepřečtu ani první kapitolu a vyruší mě:
„Tetó, haló, tetó.!"
Rychle vstávám z deky a jdu k brance.
„To je tělo, to je tělo!"
hlaholí strejda Radovan. V ruce drží kýbl.
„Panejo. Tady jsem ti něco přinesl."strká mi kýbl
před obličej.
„Co to je??"ptám se.
„Pajšl, teto, pajšl. Čerstvej.
Ráno."
„Co?"
To je něha, teto." říká s úsměvem a
hrábne prackou do kýblu. Vytáhne syrový játra a vopakuje: „To je něha, teto."
„Co s tim?"
„Dej to do chladu, von si to Čenda zpracuje. A kýbl
mi pak dones, jo?"
„Tak dík." Vezmu kýbl a jdu. Radovan se na mě pořád dívá, usmívá se a
řve: "Kýbl mi dones."
Odnesu pajšl do prádelny a přeleju do jiného kýblu.
„Fuj. Co to tady
je?" Prohlížím ty vnitřnosti a vůbec nevím, co je co. Poznávám jen ta játra. Kýbl vymeju, přehodím přes sebe šaty a jdu s kýblem ob dvě chalupy za
Radovanem. Ten sedí na dvoře, hubu zase dokořán. Ještě nedovřu dveře a už
haleká:“Á teta, dáš si kafe?"
„Z čeho to bylo, ten pajšl?"
„Z daňka. Ráno. Čersvý. Nebylo to lehký, teto. Tamara naschvál vyprala Mirkovi v Arielu. A dala i aviváž. Včera. Hele,
prázdnej les. Mrcha.“
„Cože?"
„Ráno jsme šli znova. Půjčil jsem mu svoje."
Nechápu, o čem mluví a tvářím se tak. Pochopí můj výraz a začne vysvětlovat situaci:
„Teto, když chceš nasrat
myslivce, vyper mu v arielu a přidej aviváž, chápeš? Ta zvěř to cítí. Říkám ti
prázdnej les!"
„Ajo." začínám chápat a nemůžu se ubránit smíchu.
„Hele Mirek jde vždycky večer předtím.
Vymete cestičku. Tam nesmí bejt šiška, klacík, nic, rozumíš.Dupneš na to –
prázdnej les. To je něha, teto. Mirek to s ní myslel dobře. Ale Tamara dupla
na šišku. Von jí totiž vzal s sebou. Večer před tim vymetl cestičku. A vona
dupne na šišku. No prázdnej les, teto! Tak jsem vzal Mirka sem, Tamara by
sem nejela. A vona mu vypere v arielu, přidá aviváž! Prázdej les.Ale já mu
pučil svoje, teto, ráno. Vymetená cestička. Žádnej klacík, žádná šiška...
To je
něha, teto."
PS. PRÁZDNINOVÉ ČTENÍ...protože něha pro každého vyznačuje něco ÚPLNĚ jiného...