pondělí 7. ledna 2019
BYTVA
"Bytva? S tvrdým y? Přeříkej mi vyjmenovaná slova..."
"Být, bydlit, obyvatel, byt..." odříkává nepřítomně Rosa a šimrá si při tom tužkou obočí. Je jak stroj a vypadá to, že jí spíš baví to šimrání tužkou...
"Tak. Od jakého vyjmenovaného slova je slovo bytva," řeknu s klidem.
"Být." dostane se mi odpovědi velmi rychle.
"Určitě jste si vysvětlili, že když se něco bije silou, je tam měkké i."
Začnu nad tím přemýšlet a logicky mi dojde, že to nedává smysl, protože můj zrak spočine na DOBYTÉM hradu a pochopím, proč tam opakovaně píše tvrdé y.
"No, říkali. Nerozumím tomu. Dobytý je přece taky násilím a je tam tvrdé a ne měkké i. Byl to asi tvrdý boj, tvrdá bytva." směje se, valí na mě oči a čeká mé vysvětlení.
"Máš pravdu, nedává to smysl hned. Je to složitější. Mám to jen naučené. Vím, že když něco získáš, nabyješ to a je tam tvrdé y. Víš co? Prostě si to přeříkáme, zopakujeme, znovu vysvětlíme. Já ti pak napíšu vyjmenovaná slova, co smysl dávají. Slibuju. Teď si odpočiň..."
"Můžu pohádku?"
"Jasný." pohladím Rosu a v hlavě my poskakuje tvrdé a měkké i.
Nedává to smysl. Dobytý hrad je získaný, ale byla k tomu použita síla. To se nedá dětským smýšlením pochopit. Když se vrátím do školní lavice a přemýšlím dětsky, mám stejný otazník, jako Rosa. Vnímám, jakou práci mi dá to vše vysvětlovat a fixovat s jednou Rosou, svou dcerou. Při představě, že mám v lavici 28 žáků a těm vysvětluji stejnou pakárnu, se mi dělá úzko. Chápu Rosu, proč má obavy z testů. Chápu učitele, proč jsou ve stresu. Je to bezvýchodná situace. Jediná možnost, jak uniknout je hrát si. Odlehčit to. Užít si to. Aby to dávalo smysl. A vůbec nejlepší je vymyslet i smysluplná vyjmenovaná slova... Samozřejmě s tím, že ta vyjmenovaná slova původní se naučíme.
"Tak tady je máš." říkám slavnostně a předávám jí vyjmenovaná slova.
"To by se mi líp učilo." směje se Rosa.
"Dává to smysl..." zakončí po přečtení svou řeč a pošle mi očima jiskřičku. Ví, že jí rozumím. Cítí, že ji chápu. Máme svá vyjmenovaná slova.
Když ráno odchází do školy, zavládne v ní obava.
"Co když to nenapíšu správně?" zeptá se úzkostlivě.
"Jsi připravena. Buď v klidu. Všechna y/i umíš. A máš nová vyjmenovaná slova. Když ti bude těžko, vzpomeň si na ně...Vše se ti v tu chvíli vybaví. Budeš vědět, jaká vyjmenovaná slova jsou důležitá."
"Máš pravdu." usměje se a vrátí se jí jiskra.
Zamává mi s úsměvem a já vím, že teď už je to její tvrdá bytva...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat