pondělí 7. ledna 2019

BYTVA


"Bytva? S tvrdým y? Přeříkej mi vyjmenovaná slova..."

"Být, bydlit, obyvatel, byt..." odříkává nepřítomně Rosa a šimrá si při tom tužkou obočí. Je jak stroj a vypadá to, že jí spíš baví to šimrání tužkou...

"Tak. Od jakého vyjmenovaného slova je slovo bytva," řeknu s klidem. 

"Být." dostane se mi odpovědi velmi rychle.

"Určitě jste si vysvětlili, že když se něco bije silou, je tam měkké i." 

Začnu nad tím přemýšlet a logicky mi dojde, že to nedává smysl, protože můj zrak spočine na DOBYTÉM  hradu a pochopím, proč tam opakovaně píše tvrdé y.

"No, říkali. Nerozumím tomu. Dobytý je přece taky násilím a je tam tvrdé a ne měkké i. Byl to asi tvrdý boj, tvrdá bytva." směje se, valí na mě oči a čeká mé vysvětlení.

"Máš pravdu, nedává to smysl hned. Je to složitější. Mám to jen naučené. Vím, že když něco získáš, nabyješ to a je tam tvrdé y. Víš co? Prostě si to přeříkáme, zopakujeme, znovu vysvětlíme. Já ti pak napíšu vyjmenovaná slova, co smysl dávají. Slibuju. Teď si odpočiň..." 


"Můžu pohádku?"

"Jasný." pohladím Rosu a v hlavě my poskakuje tvrdé a měkké i.

Nedává to smysl. Dobytý hrad je získaný, ale byla k tomu použita síla. To se nedá dětským smýšlením pochopit. Když se vrátím do školní lavice a přemýšlím dětsky, mám stejný otazník, jako Rosa. Vnímám, jakou práci mi dá to vše vysvětlovat a fixovat s jednou Rosou, svou dcerou. Při představě, že mám v lavici 28 žáků a těm vysvětluji stejnou pakárnu, se mi dělá úzko. Chápu Rosu, proč má obavy z testů. Chápu učitele, proč jsou ve stresu. Je to bezvýchodná situace. Jediná možnost, jak uniknout je hrát si. Odlehčit to. Užít si to. Aby to dávalo smysl. A vůbec nejlepší je vymyslet i smysluplná vyjmenovaná slova... Samozřejmě s tím, že ta vyjmenovaná slova původní se naučíme.

"Tak tady je máš." říkám slavnostně a předávám jí vyjmenovaná slova.

"To by se mi líp učilo." směje se Rosa. 

"Dává to smysl..." zakončí po přečtení svou řeč a pošle mi očima jiskřičku. Ví, že jí rozumím. Cítí, že ji chápu. Máme svá vyjmenovaná slova.

Když ráno odchází do školy, zavládne v ní obava.

"Co když to nenapíšu správně?" zeptá se úzkostlivě.

"Jsi připravena. Buď v klidu. Všechna y/i umíš. A máš nová vyjmenovaná slova. Když ti bude těžko, vzpomeň si na ně...Vše se ti v tu chvíli vybaví. Budeš vědět, jaká vyjmenovaná slova jsou důležitá." 

"Máš pravdu." usměje se a vrátí se jí jiskra.

Zamává mi s úsměvem a já vím, že teď už je to její tvrdá bytva...




Žádné komentáře:

Okomentovat

CHCI TENTO ČLÁNEK

NEJ