 |
Mám dceru. Jsou jí tři roky. V jejím světě autobusy na silnici hrají na honěnou s auty. Stromy jsou její kamarádi a pomáhají jí uklízet. Všechny kytky jsou kytky, i plevel je květina. Mluví se zvířaty. Vidí skřítky. Je princezna, víla i holka. Denně kouzlí. Mění jak sebe, tak okolí. Hraje si se všemi, co se naskytnou. Dokáže si velmi dlouho hrát s kapesníkem, který představuje cokoliv ji napadne. Všichni jsou její kamarádi. Nerozlišuje mezi dobrem a zlem. Má pořád čas. Slunce vychází podle toho, jak chce ona. Na Měsíci žijí ti, co zemřeli. Když má hlad, jí, když má žízeň, pije. Jídlo si vychutnává, užívá, s chutí jí cokoliv, na co má právě chuť. Když je unavená, jde spát. Když se vyspí, okamžitě s nadšením vstává...
Jsem matka. Je mi třicet let. V mém světě je městská hromadná doprava nezbytnou součástí života. Stromů ubývá. S uklízením mi nikdo nepomáhá. Rozlišuji kytky a plevel. Mluvím na zvířata. Představuji si, jak asi mohou vypadat skřítkové, když si o nich čtu. Jsem matka, žena, pro mou dceru jsem královna. Denně sním o tom, jak kouzlím, jak měním sebe i okolí. Hraji si na to, že si hraji se všemi. Učím dceru, jak se vysmrkat do kapesníku. Chtěla bych, aby se lidé navzájem ctili. Rozlišuji mezi dobrem a zlem. Nemám vůbec čas. Slunce vychází ráno, Měsíc září odrazem Slunce v noci. Ti co zemřeli, žijí v mém srdci. Jídlo přes den vůbec nestíhám a později večer sním s chutí téměř cokoliv. Když jsem unavená, dám si kávu nebo čaj. Když mám vstávat, chce se mi ještě spát...
..........................................................................................................................................
Před šesti lety se mi zdálo, že v mém světě je velmi málo kouzel. Vše se životem osekalo na pouhou realitu a jakýsi boj o přežití. Díky mé dceři jsem měla srovnání. Kam se ztratila všechna víra? V dobro, ve skřítky a pomocné bytosti. Víra ve sny a jejich naplnění. Víra v lidi, život, v lásku. Hledala jsem vně a odpověď jsem nenašla. Bylo to smutné, nebyla naděje v lepší život.
Vnější svět pořád odrážel toto nastavení. Mé nastavení. Až do té doby, dokud jsem s tím neskoncovala. Stálo mě to nefunkční partnerství, přátele, kteří se jen tvářili jako přátelé. Životní prostor, který vůbec nebyl prostorný. Byl jakousi celou, kde mi nic nepatřilo. Vlastnili mě ti, co potřebovali moji sílu.
Jaké překvapení, když jsem učinila rozhodnutí zůstat. Zůstat věrná sobě, svému srdci, své pravdě. Zjistila jsem, že můj svět je plný kouzel, víry, smíchu, umění, hudby. Předtím jsem hledala vně, ale vše bylo uvnitř. Poklad. Mé sny. Mé skutečné nastavení. Dokázat měnit sebe a okolí. Jak jsem mohla zapomenout? Odborně se onomu nastavení říká "magické myšlení". Víra v nereálné možnosti.
Začala jsem pozorovat děti, které se nacházejí v této etapě života. Planetka (viz odkaz na hlavní stránce) mi byla skvělým prostorem ke zkoumání. Někdy bylo až neuvěřitelné, s jakou jistotou mi děti své poznatky naservírovaly. Začala jsem číst vzkazy, které mi denně přinášely a můj svět se stal opět plným kouzel a víry. Moje pravá mozková hemisféra se stala důležitější než levá. Intuice se stala mým vůdcem. Tvořivost mou náplní. Můj život byl plný barev a šeď se postupně ze života vytrácela.
Faktem je, že o magickém myšlení se mnoho neví. Je to neprobádaná oblast lidské psychiky. Jeden něčemu věří a druhý by se jeho víře leda vysmál...Teorie jsou různé a u článků tohoto druhu myšlení se mnohdy vyskytují slova jako patrně, asi, nejspíš, pravděpodobně. Snažím se poukázat na fakt, že zmiňované téma je skutečně neprošlapanou krajinou. Dává to smysl, protože jeho opakem je myšlení vědecké. Nelze snad vědou magické myšlení prověřit? A co s faktem, že samotné myšlení nestačí a je třeba k němu přidat jednání, čin? Tzn. když si budu vizualizovat svůj sen, nestačí jen sedět a čekat, že mi spadne do klína. Podívejme se na mozek a jeho hemisféry.
Existují různé testy, které vyhodnotí, jakou polovinu mozku užíváte častěji. Jeden zde:
Zadívejte se na tanečnici. Kterým směrem se točí? Pokud ve směru hodinových ručiček, používáte pravou mozkovou hemisféru. Zdá se vám, že se točí proti směru hodinových ručiček? Užíváte levou mozkovou hemisféru. Nebo vidíte, že se chvíli tanečnice točí na jednu stranu a za chvíli na druhou? To znamená, že mozek přepíná z jedné hemisféry na druhou. Teď trocha teorie. Levá mozková hemisféra ovládá pravou polovinu těla. Je sídlem logiky, řeči a vůle. Díky ní dokážeme pracovat s fakty, daty a čísly. Máte smysl pro míry a váhy? Tak to je ono. Odpovídá za naše analytické myšlení. Zde je řád a systematický přístup. Naopak pravá mozková hemisféra ovládá naši levou polovinu těla, a také vegetativní nervový systém. Je sídlem emocí, tvořivosti a fantazie. Umožňuje nám vnímat obrázky, barvy, rytmus. Zde vládne ona schopnost vizualizace. Tady se umíme smát, i plakat. Pravá hemisféra odpovídá za syntetické neboli spojující myšlení (holistické). Tvořivost, tolik blízká dětem, vzniká právě zde.
Bohužel neexistují dostatečné informace o tom, jak vlastně magické myšlení funguje v porovnání dítě x dospělý. Navíc je vše relativní a každý člověk je individualita. Samozřejmě jsme lidé a základní charakteristiky máme společné. Ovšem to, jak se po vyjmenování společného lišíme, je neuvěřitelné. Jak se narodíme, komu se narodíme, kdo nás učí myslet, jsou všechno faktory rozhodující právě o tom, zda budeme později schopni myslet převážně analyticky či naopak. Zda budeme schopni myslet oběma způsoby, či který způsob myšlení nám bude bližší. Analytické myšlení rozděluje celek na menší části a probíhá strukturovaně, vědomě, postupem "krok za krokem". Syntetické naopak spojuje jednotlivé v celek. Syntetickému myšlení tedy náleží "jednota", kterou zažíváme při soucitu s ostatními. Dá se říci, že mužům náleží v myšlení spíše levá hemisféra a ženám pravá. Žena je pro muže tím nejdůležitějším na cestě k Bohu. Pokud se muž užívající převážně levou mozkovou hemisféru snaží vštípit své ženě svůj způsob myšlení, svou logiku, své zájmy, aplikuje na ni tento přístup, pak nic nepochopil. Patrně udává tempo vztahu a poškozuje ho, pokud se ovšem žena celkově nepodřídí, tedy mlčí a trpí. Každý užíváme obě hemisféry a měli bychom pro své blaho pochopit druhé pohlaví. Vše je propojeno, myslí žena. Zaměřuji se na jednotlivé detaily, myslí muž. Dohromady dokonalý celek, dokonalý pár, stejně tak, jako mozkové hemisféry. Věděli jste, že bez levé mozkové hemisféry byste si ani nevyprali? Mužům náleží převážně ona organizační složka. A aby to bylo dokonale zamotané, má každá bytost v sobě ženu i muže.
Mé dceři už bude devět let. Pořád věří na Ježíška, Mikuláše, víly, pomocníčky, anděly...Věří v sebe a mně je někdy velmi líto, co jí přináší setkání s realitou. Jak bezcitná jsou některá fakta. Jak zbytečná jsou některá data. Jak těžké je najít přítele, když už se vstupem do školy jsou děti učeny faktům, datům, číslům a způsobem drilu. Zde není prostor pro tvořivost a celkový rozvoj osobnosti. Děti nemohou rozhodovat a spolupodílet se na výběru látky. Systém přehlíží jejich zájem, nadšení, tvořivost. Ocitají se pod tlakem a škola je nebaví. Díky Bohu za mateřskou školu, kde se dá učit a jednat ryze tvořivě! I když systém se vše snaží korigovat a znepříjemňuje pedagogům práci dokumentací, vyhláškami, nařízeními, stále je zde dost prostoru pro tvořivost. Jakoby se kouzla z našich životů vytrácela právě vstupem do školy. Přitom jsou důležitá. Žádné datum, ani číslo, ani fakt nás nezahřeje u srdce. Tvořivá práce ano. Sami víme, jak se cítíme při tvorbě. Zažijeme přítomný okamžik, propojení těla, srdce,a mysli, úplné pohlcení prací a jako bonus je nám získaná energie z činnosti. Co zažijeme při sezení v lavici? Jsme spojeni s tělem? Srdcem? Či je důraz kladen na hlavu? Věříme si v tu chvíli? Věříme v kouzla? Jsme ve spojení s celkem? Jak jsme schopni po absolvování základní školy celkově myslet a plnit si své sny? Děláme pak to, co po nás ostatní chtějí, či žijeme svůj sen?
Na mnoho otázek mi odpověděla Jill Bolte Taylor (viz video níže). Vědkyně, která díky prožití vlastní mrtvice (krevní sraženina na levé straně mozku) měla možnost zkoumat mozek zevnitř. Stojí za shlédnutí.
My lidé jsme přirození hledači. Mám štěstí. Narodil se mi syn. Mohu vše pozorovat zase od začátku a žasnout nad tím, jak dokonalá lidská bytost je. Jsem tu, abych mu pomohla být tím, kým je. Pak dokáže sám myslet, rozhodovat se, žít své sny. Pokud bude výchova rodinou silnější, dokáže žít v systému. Nezapomene, kým je...Anebo zapomene?
