TO JE NĚHA

„To je vedro. Asi si vezmu plavky." řeknu si nahlas a zabořím motyčku do hlíny.

„Tyjo, to je sucho. Se na to můžu..." hodím motyčku do kýble a jdu se převléct do plavek. Namažu se opalovacím krémem a vezmu si deku. Rozložím ji na dvoře. Vracím se pro sluneční brýle a pro knihu. Ještě se napiju vody. Ulehám na deku. Ponořím svou pozornost do knihy a svět okolo pro mne přestává existovat. Nepřečtu ani první kapitolu a vyruší mě:

„Tetó, haló, tetó.!"

Rychle vstávám z deky a jdu k brance.

„To je tělo, to je tělo!" hlaholí strejda Radovan. V ruce drží kýbl.

„Panejo. Tady jsem ti něco přinesl."strká mi kýbl před obličej.

„Co to je??"ptám se.

„Pajšl, teto, pajšl. Čerstvej. Ráno."

„Co?"

To je něha, teto." říká s úsměvem a hrábne prackou do kýblu. Vytáhne syrový játra a vopakuje: „To je něha, teto."

„Co s tim?"

„Dej to do chladu, von si to Čenda zpracuje. A kýbl mi pak dones, jo?"

„Tak dík." Vezmu kýbl a jdu. Radovan se na mě pořád dívá, usmívá se a řve: "Kýbl mi dones."

Odnesu pajšl do prádelny a přeleju do jiného kýblu.

„Fuj. Co to tady je?" Prohlížím ty vnitřnosti a vůbec nevím, co je co. Poznávám jen ta játra. Kýbl vymeju, přehodím přes sebe šaty a jdu s kýblem ob dvě chalupy za Radovanem. Ten sedí na dvoře, hubu zase dokořán. Ještě nedovřu dveře a už haleká:“Á teta, dáš si kafe?"

„Z čeho to bylo, ten pajšl?"

„Z daňka. Ráno. Čersvý. Nebylo to lehký, teto. Tamara naschvál vyprala Mirkovi v Arielu. A dala i aviváž. Včera. Hele, prázdnej les. Mrcha.“

„Cože?"

„Ráno jsme šli znova. Půjčil jsem mu svoje."

Nechápu, o čem mluví a tvářím se tak. Pochopí můj výraz a začne vysvětlovat situaci:

„Teto, když chceš nasrat myslivce, vyper mu v arielu a přidej aviváž, chápeš? Ta zvěř to cítí. Říkám ti prázdnej les!"

„Ajo." začínám chápat a nemůžu se ubránit smíchu.

„Hele Mirek jde vždycky večer předtím. Vymete cestičku. Tam nesmí bejt šiška, klacík, nic, rozumíš.Dupneš na to – prázdnej les. To je něha, teto. Mirek to s ní myslel dobře. Ale Tamara dupla na šišku. Von jí totiž vzal s sebou. Večer před tim vymetl cestičku. A vona dupne na šišku. No prázdnej les, teto! Tak jsem vzal Mirka sem, Tamara by sem nejela. A vona mu vypere v arielu, přidá aviváž! Prázdej les.Ale já mu pučil svoje, teto, ráno. Vymetená cestička. Žádnej klacík, žádná šiška...

To je něha, teto."

PS. PRÁZDNINOVÉ ČTENÍ...protože něha pro každého vyznačuje něco ÚPLNĚ jiného...